Archiv autora: Jana

Při všem tom potýkání se s mým tělem, jaké je, a při učení se brát ho jako takové, jsem si vytvořila pár bodů, který mi pomáhaj zůstat v kritických chvílích v klidu. Jak už nadpis napovídá, ty kritické chvíle často souvisí s oblečením...

Ráda bych teda řekla: nenechte se šikanovat módou, ale ani svým vlastním oblečením!

Jako všechno možný na naší krásné zeměkouli, i tenhle článek je hodně individuální a subjektivní. Vezměte si z něj pro sebe to dobrý, co vám bude k použití...

A jestli máte nějaký další tipy, napište je do komentářů nebo do mailu (info@nadruhypohled.cz). A klidně sdílejte. Jak by to asi vypadalo, kdyby se tehle článek dostal třeba do Cosmopolitanu vedle stránky "Módní hity týhle sezóny! Must have right now"? Co bych za nějaký dobrý rady v době svýho převlíkacího bláznění dala.

1) Oblečení slouží mně, ne já jemu
Neexistuje, abych se podřizovala oblečení. Ať už v hubnutí do kalhot, anebo "vydržováním" toho, že mám na sobě cokoliv nepohodlného (kalhotový člověk by se neměl nutit do sukně a šatovej člověk by "to" přece neměl zoufale vydržovat v džínech jenom proto, aby byla změna).

Včera mě úplně vystresovaly moje kalhoty. Pěkné tmavomodré upnuté džíny, víte co, taková ta skinny cool věcička. Šla jsem se svym přítelem ven a polovinu doby jsem bojovala s myšlenkama na svojí tlustotu v souvislosti s těma kalhotama. Jak jsou na mě našponovaný, až mi sjížděj, a že mi už určitě vylejzaj ven kalhotky, a jestlipak se mi už na bocích dělá takovej ten přefiknutej muffin...

Poruchy příjmu potravy v dnešních dnech úzce souvisí s internetem. Aby ne, co dneska s internetem nesouvisí, že jo.
Pokud se s ppp potýkáte, pravděpodobně moc dobře znáte pro-ana komunitu, anebo také různé podpůrné komunity, kde se naopak holky/ženy navzájem podporují v léčbě a uzdravování z ppp. Náš projekt je právě takovou komunitou, a přestože jsme akční i v offlinu, bez naší online komunikace by jen těžko kdy začal fungovat.

Kdybych se přes blogovou sféru nespojila s holkama, který se snažily pohnout lepším směrem místo každodenního utápění se v sebelítosti a zoufalství z vlastní choré mysli, nevím, za jak dlouho by se mi povedlo vybudovat si na sebe zdravý náhled.
Jestli vůbec.

A taky nevim, jestli bych se vůbec někdy cejtila tolik mizerně, kdybych bývala nenašla fotky holek, co se v rámci "uzdravování se" z ppp snaží stát kulturistkami, super jogínkami, bio-vegan eaterkami nebo mistry světa v potetovanosti.
Asi ne.

Holt všechno má svý pro i proti. A záleží na každym člověku, jak co vnímá a co si pouští do života.

Každopádně zpět k internetu. Jak to máte vy? Jakou roli ve vašem vztahu k tělu nebo ppp hraje net se vším všudy - online zprávy, blogy, instagram, face?

Obrátila se na nás slečna zapojená do výzkumu pod hlavičkou Masarykovy univerzity a několik z nás od projektu se zúčastnilo rozhovoru na výše nastíněné téma. Výzkum stále ještě probíhá. Jestli se chcete zapojit, jděte do toho!
Rozhovor je anonymní a lze jej případně udělat i přes skype.

(víc info v celém článku)

Ano, mám břicho

Konečně jsem se dostala k dopsání nejzajímavější části z naší cesty za konferencí do Domažlic!

 

Nevím, kolik vážím. Nevím, jaký je můj kalorický denní příjem. Nevím, jaké je moje BMI. 

V pondělí ráno jsem se omylem probudila budíkem o hodinu dřív. Ani to mi ale nezabránilo přesvědčovat Kristýnu, že je dnes krásný den a že konference bude dobrá a že tam bude určitě wifi připojení.

Letos, stejně jako loni, jsme obdržely pozvánku k vystoupení na konferenci Kdy(ž) je třeba prevence. Konala se pod záštitou občanského sdružení STOP PPP dne 12. října 2015 v Domažlicích.

Díky hlavní koordinátorce sdružení, paní Simoně Vroblové Váchalové, jsme rovněž v návaznosti na konferenci umístily v Domažlické nemocnici 2. etapu naší fotovýstavy s názvem Tělo může být nositelem problému, ale nemusí zobrazovat jeho intenzitu. Vernisáž této výstavy proběhla v neděli 11. října 2015. Jak hlásá krásný obr-buttonek pod záhlavím webu, výstava se koná do konce října.

Obou dvou akcí jsem se za projekt účastnila já a Kristýna.

To, co jsme během těch pár dní zažily, by vydalo bezmála na hutnější novelu. Nebo román. Pokusila jsem se to sepsat do kratšího útvaru na pokračování.

Čtěte!