Na druhý pohled

Úvodem od Terez

Autor: –––

Text, který najdete "pod perexem", napsala  a předala Terez. Je to část životního příběhu s bulimií.

 

Je mi asi 15. Jdu na Mír. Scházíme se tady často. Je to taková základna č. 2. Dneska nic velkého. Jen pivko a možná panák. Pokud se poštěstí dáme i ganžu. Sedím u baru. Čekám na holky. Známých jsou tu tři prdele. Přisedá si Jára. První komentář směřuje na moje břicho. Dokonce mi povytáhne svetr. Upozorňuje mě, že je to moc? Zrovna dneska mám na sobě těsné džíny a svetr. Převis je vidět víc než obvykle. Nasadí mi brouka do hlavy. S holkama pokecáme. Naše top téma jsou kluci, kdy přijde první pusa, kdo z nás tří bude první. Jenže mě se drží myšlenka na svůj špek.

Je fakt, že poslední dobou dost piju. Víc než by se slušelo na holku v mém věku. Před tím jsem hodně sportovala. Vůbec můj život byl jiný. Jinak nalinkovaný. Ale teď! Jsem pankáč. Všichni mi můžou políbit prdel. Nasrat! Černé oblečení, množí se dírky v uších, hlavně nezapomenout nasadit přísný výraz. Chci říct, držte se ode mě dál.

Víkendové akce, jedna za druhou. Opíjíme se v pátek i sobotu. Abych přesně citovala z našeho deníku: „Je to šílené, ale co víkend, to na sračku“. Domů nejezdím. Přespávám u holek. Máma je s tím v pohodě. Věří mi. Pijem, co to jde. Hlavně to rozjet. Chlastu, většinou přes míru. Zvracím skoro každou akci. Pijem vodku peach, vodku citron (co to sakra je?), rum, další šílenosti. Přijde mi normální, že se ožeru a pak prostě bliju. Někdo mi dokonce poradí, ať si strčím prsty do krku. Jde to pak snáz.

Týden je rutina, ale funguju. Mám vlastně školu ráda. Důležitý je pro mě pocit jistoty a určité normálnosti. Vím, co mě tu čeká. Póza drsňačky je jedna věc, chuť po vzdělání je věc druhá.

Jenže co se bude dít, až skončí škola? Trávila jsem čas smysluplně, ale změnilo se to. Zajímá mě chlast, rebelie, chci být jiná. Jedna z mála aktivit, která mi zůstala je squash. Hraju ho s Radkem. Myslím, že mě má rád víc než já jeho. Myslím, že by bylo boží s ním chodit. Právě teď ale hledám někoho, koho bych mohla spasit. Podivína, ne fajn akčního kluka. Každopádně je potřeba se hýbat. Můžu zhubnout. Jako sporťák teda nevypadám. Glády, dlouhá černá sukeň, černá kapucovka, černý bágl a přes ruku raketa.

Jsem nešťastná, i když navenek se snažím předstírat. Dřív jsem měla rodinu, velkou rodinu. Nic mi nechybělo. Na dětství mám jen hezké vzpomínky. Nerozumím tomu. Jak se všechno mohlo posrat? Po škole jezdím domů. Sedím u televize, čekám na mámu. Jednoho dne toho sežeru tolik, že nevím, co s tím. Tíží mě svědomí, že budu ještě tlustší. Dívám se na břicho. Špek, a bude ještě větší, když něco neudělám. Vím, jak si ulevit. Je to rychlé a účinné. Nikdo se to nedozví.

Samota a prázdnota na chvíli vyplněná pocitem plnosti a spokojenosti. Jen na chvíli. Pak musí všechno ven. Nic z toho si nezasloužím.

Máma přijede z knihovny, kde pracuje. Je utahaná. Jde spát. Probudí se po pár hodinách. Dívám se na dvojku na dokument. Mele něco úplně z cesty. Chová se divně. Válí se takhle docela často. V kabelce má flašku. Budu dělat, že to nevím. Nějak se to snad srovná. Je dospělá. Je to moje máma.

...

Asi jste zaregistrovali delší odmlku ze strany nás, projektového jádra. Ticho je způsobeno především důležitým (náročným) obdobím v životě každé z nás. 

Martina bilancuje dobrovolničení v zahraničí, Moni je někde na oceánu, Zuz se připravuje na přesun z města na periferii, Jana potřebuje čas pro sebe, a já stojím na životní křižovatce a trochu nevím co se sebou.

Děkuju jménem nás všech za tichou podporu ostatních, děkuju Terez že jde ven se svým příběhem a svými zkušenostmi (zase se můžeme okrajově dotýkat toho, že PPP nekosí jen modelky a "cool" slečny ve značkových džínách, ale i hipísačky, metalistky, dredařky a vůbec lidi kteří vystupujou z mainstreamu). Přejeme sílu a hluboký dech pro boj s PPP a přidruženými problémy.

...Někdy je těžké nenechat se pohltit/umlčet/udolat všemi podněty zvenčí. Myslím, že brzy začneme zaše přispívat ve větší míře, je totiž o čem psát. 

Přidat komentář
|
Zobrazit komentáře
| Nahoru ▲

Žádné komentáře tu ještě nejsou, buď první!

Skrýt komentáře