Na druhý pohled

Já už ani nechtěla hubnout, ale hubla jsem

Autor: –––

Na mail nám dorazil další příspěvek ke sdílení, tentokrát od Lucie.

Možná bude znít povědomě i vám. Touha vejít se do malých šatů může někdy znamenat totéž jako sáhnout si až na vlastní dno... Kolik stojí šaty a kolik lidský život? To, co občas vypadá jako "must have", může nakonec skončit dost nevýhodně.

Děkujeme, Luci!

 

"...ráda bych poskytla svůj příběh a zkušenosti s anorexií, abych varovala ostatní dívky před anorexií..."

 

Když jsem byla malá, tak jsem milovala sladkosti. Naštěstí jsem měla metabolismus po tatínkovi, takže jsem mohla sníst cokoliv, co jsem chtěla a byla jsem pořád hubeňoučká.

V 15 jsem začala chodit na gymnázium. V prvním ročníku jsem začala jíst zdravěji, ale všeho s mírou. Poté přišel druhý ročník a já jsem přibrala asi 3 kila.

Jelikož se blížily taneční a já měla již koupené šaty na věneček, které mi teď byly dost těsné a tak jsem se rozhodla, že musím zhubnout. Bohužel jsem ale zaujala špatný postoj a já začala omezovat jídlo. Nakonec mi zbyly jen jedny sušenky na odpolední svačinu a jinak celý den nic. A protože jsem hrozný perfekcionista, tak jsem chtěla mít všechno dokonalé včetně sebe a své postavy. Vše se mi dařilo, byla jsem výborná ve škole, měla jsem kamarády, ale stejně mi to nepřišlo dost. Když jsem začala hubnout, tak jsem při 175 cm vážila 63 kg. Váha ale šla dolů rychlostí světla. Dařilo se mi nejíst, aniž by to kdokoliv věděl, ale díky mé všímavé kamarádce se to dozvěděli naši.

Začal koloběh hádek, proseb. Nic nepomáhalo a já vesele hubla dál. Zhruba v prosinci jsem vážila kolem 55kg a to už jsme se hádali opravdu hodně a okolí si začalo všímat. Táta zkontaktoval dětského primáře, který mu doporučil dětskou psychiatričku. Když ale přišel domů s návrhem, že tam zajdeme, udělala jsem neuvěřitelnou scénu, kdy jsem říkala slova, která bych nikdy nevyřkla. Taťka nakonec zděšením návštěvu lékařky odvolal. Jenže najednou jsem měla 53kg a po třídním výletě 51. Začaly letní prázdniny a já zhubla na 48kg. Rodiče šíleli a pořád mě vážili. Já už ani nechtěla hubnout, ale hubla jsem. Poté začal třetí ročník na gymnáziu, a protože jsem neměla menstruaci, tak jsem začala brát antikoncepci, po které mi váha vystoupla na 52kg, což mě ničilo. Začalo období depresí a nenávidění se. Myslela jsem si, že život by byl lepší beze mě. Navíc jsem začala pociťovat vlčí hlady a začala jsem se přejídat a občas i zvracet, což s mojí psychikou neuvěřitelně zamávalo. Po jednom takovém záchvatu jsem se klepala a brečela v kuchyni a požádala taťku, abychom šli k paní doktorce, že už nemůžu a že to sama nezvládám. Samozřejmě mi diagnostikovala mentální anorexii. Po několika návštěvách mi napsala antidepresiva, po kterých jsem se cítila hrozně oteklá a bylo mi ještě hůř. I když mi pomohli dostat se z depresí, vztah k jídlu se nevylepšil.

Jednou jsem si opět pohrávala s myšlenkou, jak by tu bylo beze mě a vzala jsem si hodně antidepresiv, ale jediné, čeho jsem docílila bylo to, jak mi poté bylo špatně. Sama nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá.. . Anorexie mi vyplňuje život již 3. rokem a každou vteřinu lituji, že jsem si zkoušela ty hloupé šaty.

Dnes už ale vím, že moje anorexie nepramení jen z mého perfekcionismu, ale bylo zde i mnoho jiných faktorů jako jsou rodinné vztahy.

Na konci třetího ročníku jsem se rozhodla, že se začnu snažit, protože chci něčeho dosáhnout a nechci, aby ze mě byla troska! Tak jsem začala jíst velice zdravě, vegetariánsky až vegansky a začala jsem cvičit. Přibrala jsem na 55kg a všichni mi říkali, jak jsem nádherná. Náhle ale začal čtvrtý ročník a já jsem v tom znovu až po uši. Váha sice zůstává stejná, ale opět skoro nejím. Mám úžasného přítele, který se mi snaží porozumět, ale já vím, že to nejde. V současné době mi neuvěřitelně pomáhají kamarádky (i kamarádky, které anorexii mají nebo měly) a paní doktora, bez které nevím, kde bych teď byla.


Snažím se bojovat... nechci ji nechat vyhrát.

 

Přidat komentář
|
Zobrazit komentáře
| Nahoru ▲

Žádné komentáře tu ještě nejsou, buď první!

Skrýt komentáře