Na druhý pohled

Deníkově

Autor: –––

Po velice dlouhé době jsem se odhodlala přepsat svůj deník necenzurovaně, a i když to dalo spoustu přemáhání a slziček, tak posílám...

Lucie

Celý koloběh začal před 3 lety v září v prvním ročníku na gymnáziu. O prázdninách jsem přibrala z 58 kg na 63 a nemohla jsem se vejít do šatů na taneční. Nejraději bych ty šaty spálila! Nejprve jsem zhubla na 58, které jsem chtěla, ale najednou jsem měla 55 kilo. Tehdy napsala kamarádka rodičům, že vůbec nic nejím a doma se spustily hrozné hádky. Pan primář mě chtěl okamžitě poslat k psychiatričce, ale hrozně jsem se pohádala s taťkou, který nakonec návštěvu u psychiatričky odvolal. To už jsem ale vážila 53 kg. Na cyklistickém výletě jsem zhubla na 51 a o prázdninách jsem měla 48 kg na 175 cm. Byla jsem se sebou docela spokojená, ale téměř mi vymizela menstruace. Poté co začal školní rok jsem kvůli antikoncepci přibrala na 52 kilo a začala jsem se hroutit psychicky..začalo období depresí. Záchvatovitě jsem jedla cukroví a bylo mi strašně. Po jednom nočním přejedení jsem to nevydržela a začala jsem se hrozně klepat a brečet a vše jsem řekla rodičům a poprosila je, aby mě vzali k psychiatričce.

5.12.

Beru antikoncepci, protože jsem už 10 měsíců nemenstruovala. Přibrala jsem 2 kila, takže teď vážím 52 a často se nemůžu ovládnout hrozně se přejím cukroví a občas zvracím. Dnes jsem byla poprvé u psychiatričky, která mi diagnostikovala mentální anorexii. Moje hranice hospitalizace je 49 kg ale já chci mít aspoň 50!

5.1 – 12.1 – nemocnice

Týden jsem byla v nemocnici na ORL, protože se mi zhoršila angína a byla jsem na zákroku. Sice je tu hrozná nuda, ale jsem ráda, že nemusím nic jíst a nikdo mě do jídla nenutí. Teď vážím zase 50 kilo a za 3 dny mám jít k paní psychiatričce. Naši šílí.

19.2.

Večer jsem šla opět k psychiatričce. Seděla jsem v čekárně a pořád dokola jsem si četla nápis „Dětská a dorostová psychiatrie“ a bylo mi šíleně do breku. Jen co jsem vešla a řekla první větu, tak jsem brečela. Prý je dobře, že se sebou takhle bojuji, ale jsem zralá na antidepresiva. Říkala jsem jí, že si už rok nemůžu vybrat kalhoty, protože jsem ve všech strašně tlustá. Snažily jsme se přijít a příčinu mojí nemoci a říkala, že je vidět, že mi chybí mamka..máme s mamkou strašně komplikovaný vztah a ona mě nikdy nepřijala takovou, jaká jsem. Když jsem šla domů, tak jsem celou cestu brečela.

19.3.

Opět jsem po měsíci byla u doktorky a přišla jsem si jako blázen. Napsala mi antidepresiva, protože pořád brečím a nemůžu spát. Tyto tři týdny byly vážně strašné! Mraky písemek, deprese, průjmy, vstávání ve 4 hodiny ráno...přemýšlím, zda to tu má ještě vůbec smysl.

24. 3.

Dnes mi psychiatrička řekla, že mi zařídí léčebnu v Praze na celé prázdniny. Že to nebude hraničit váhou, ale psychikou, která je zralá na hospitalizaci. Tento týden jsme jeli do Štrasburku na exkurzi a já si uvědomila, že nechci být troska! Chtěla bych pomáhat lidem, ale nejprve musím pomoci sama sobě. Snažím se jíst a znovu najít lásku k jídlu. Nesmím dovolit anorexii, aby mě zničila!

8.5.

Teď jsem sem dlouho nepsala. Za tu dobu jsem si uvědomila hodně věcí díky dobrovolnictví na psychiatrii, kde jsem se starala o paní s Parkinsonem, která byla hrozně hubeňoučká a uvědomila jsem si, že tu jsou lidé, kteří chtějí žít, ale nemůžou a já se tu zabíjím vlastně dobrovolně. Čtu knížky o anorexii a snažím se ji pochopit a vlastně i sebe.

7.6.

Vážím 55 kilo a připadám si hrozně obtloustlá a velká. Mám v hlavě hrozný zmatek..když se dívám na fotky před 2 lety, tak jsem tam hrozně vychrtlá a je to odporné, ale teď jsem zase tlustá! Nesmím to už zase vzdát!

15.6.

Opět mám nějakou krizi. Ráno jsem se 2 hodiny prohlížela v zrcadle a odpoledne jsem pekla koláč, který jsem skoro celý snědla a poté vyzvracela. Je mi špatně, mám poškrábaný krk a fakt jsem ze sebe znechucená.

1.7.

Dnes jsem byla na Jonášově terapii a zjistili, že mám alergii na kasein, tudíž nemůžu jíst mléčné výrobky..jsem fakt strašně tlustá, ale aspoň nemusím zase něco jíst.

27.7.

Právě jsme se vrátili z dovolené v Turecku a jsem odporně tlustá. Jsem nechutná a nenávidím se!

29.7.

Dnes jsem byla na psychiatrii u holčiny, která má anorexii a váží 28 kilo. Říkala mi, jak jsem strašně hubená a že musím přibrat a jak ona je tlustá oproti mně. Potom mě obejmula a myslela jsem si, že mi pukne srdce. Proč je všechno tak nespravedlivý? ODPORNÁ ANOREXIE!!

28.8.

Včera jsem byla opět u psychiatričky a šla jsem k ní úplně v pohodě, ale v čekárně to začalo. Přišla tam spolužačky ze základky ségra, která hrozně zhubla..bylo mi jí strašně líto, když vím, čím prochází, ale na druhou stranu jsem jí strašně záviděla, jak je krásně hubená..chci taky!!! Slíbila jsem, že budu dodržovat jídelníček a nevynechávat, ale vím, že nechci.

7.9.

Začal školní rok a anorexie se zase probouzí. Dnes jsem byla pěkně mimo..musím zhubnout!

13.9.

Teď jsme byli v Praze na exkurzi alespoň jsem tam nemusela nic jíst..BOŽE JÁ NECHCI BÝT TAKHLE TLUSTÁ!!

4.10.

Před 3 dny jsem byla u psychiatričky, která mi vynadala za to, že opět nejím. Dokonce i zvýšila hlas, ale alespoň mi to řekla na rovinu. Pořád si prý něco nalhávám..ale byl to šok takhle to slyšet.

11.10.

Ani není možný, jak jsem nechutně tlustá. 55 kilo! Jsem fakt odporná..musím s tím něco dělat. Musím přestat jíst. Budu vůbec někdy hubená? Budu mít klid? Už nechci a ani nemůžu.

 

Přidat komentář
|
Zobrazit komentáře
| Nahoru ▲

Žádné komentáře tu ještě nejsou, buď první!

Skrýt komentáře